V roce 2014 jsme cestovali v čase, v roce 2015 kolem světa a v roce 2016 nás čekala další výzva – cesta skrz naskrz časoprostorem. Proto se dal úspěšný tým po roce opět dohromady a vyrazil vstříc novému dobrodružství, tentokrát s přívlastkem Meziplanetární expedice 2016.
Vše začalo v sobotu 20.8.2016 v 9:00 MDČ (Mléčno-drážního času), kdy se začali sbíhat jednotliví členové této expedice na Vyškovské vesmírné stanici, odkud se přesunuli do základního tábora naší mise – na planetu Saturn. Zde byli představeni hlavní strůjci této mise: Cahik – ostřílený vedoucí mise, astrokorozník Rapan zodpovědný za teoretické propočty a kosmolékařka IL. Tato trojice zbytku výpravy vysvětlila svoje plány cestovat napříč galaxiemi a dimenzemi a průlet zaznamenávat pomocí zjednodušeného modelu. Bylo tedy opravdu na co se těšit a zbývalo již pouze rozdělit téměř třicetihlavou skupinu odvážlivců do tří skupin. První skupinu si na starosti vzal Zouhy a Ondra, druhé se ujali Bjetka s Liborem a třetí našla své vedení u Rapana s Vojtou. Pro zdárný průběh mise byli k dispozici též Milda, Zdenál a mistři gastronomie Ivet s Tomem.
Po ubytování do kajut a poznání místního terénu museli jednotliví budoucí kosmonauti projít náročnými zkouškami, kde byly otestovány jejich schopnosti v oblékání do skafandru, zapichování vlajky či týmové spolupráci. Jelikož všichni uspěli na jedničku, čekal je po vydatné večeři a příjemném posezení u ohně první let napříč galaxií. Kam doletíme? Na odpověď jsme si museli počkat do druhého rána.
V nedělní ráno jsme se probudili na planetě, kde sídlily tři kmeny – opeření, šupinatí a srstnatí. Po absolvování rozcvičky, snídaně a nástupu, kde místní královna povyprávěla o historii této planety, se každé skupiny ujal jeden z kmenů a označkoval si své „ovečky“ obrázkem na ruku. Poté již následovalo zápolení v soutěžích o nejlepšího plavce (vzhledem k počasí na suchu), táborníka, pisálka, piplu či o toho nejhbitějšího. Následně královna naučila všechny členy expedice dávné znalosti šifrování a čtení zašifrovaných textů. Takto teoreticky vybaveni tak po obědě a veselém programu v teple a suchu budovy mohli odvážlivci vyrazit po koutech planety a rozluštit tajemné vzkazy, které zde dávní obyvatelé zanechali. To se podařilo a neboť se počasí umoudřilo, mohli jsme večer strávit u ohně ve společnosti her a krásných táborových písniček. Zbývalo se již pouze připravit na další přelet. Jaká planeta nás bude čekat zítra?
Odpověď na tuto otázku jsme se dozvěděli již brzy ráno, kdy nás probudily mocné výbuchy a kouřová clona po celém tábořišti. Vše vysvětlil příchod místních obyvatelů – zaklínačů – kteří naštěstí zahnali nepřátelské příšery a umožnili nám strávit ve své společnosti celý den. Během ranní rozcvičky jsme nasáli energii z místní planety a dopoledne byla pro táborníky připravena řada dovedností – lukostřelba, orientace v terénu, míchání lektvarů a hbitost v roklinkách. Všichni dostali nejprve možnost vše si vyzkoušet a naučit se, později již však museli prokázat své schopnosti v obtížných zkouškách. V těchto náročných testech všichni více či méně uspěli, a proto pro ně byl připraven chutný oběd. Po krátkém odpočinku, koupacích a vodně-skotačivých aktivitách a nepopulárního shromažďování topiva pro večerní oheň navštívila táborníky pětice starostů z okolních měst, kteří žádali o pomoc. Táborníci ani chvíli neváhali a v náročných terénních podmínkách získali pro starosty požadované komodity – peníze, diamanty nebo třeba informace. Za odměnu pak byla připravena večerní hostina a posezení u hřejivého ohně. Poklidnou chvilku u ohně však narušila návštěva jednoho ze zaklínačů, který pozval malé dobrodruhy do své říše – o samotě a v naprosté lesní tmě. Ti, kteří v sobě našli dostatek statečnosti a toto pozvání přijali, poté mohli po úspěšně absolvované zkoušce odvahy usínat s pocity hrdosti.
Čtvrtý den, čtvrtá planeta. V úterý nás naše vesmírné plavidlo zavedlo na prazvláštní planetu osídlenou pouze ženami (slovy Járy Cimrmana – byla to velice primitivní planeta :). Náčelnice této planety probudily táborníky pomocí rendlíků a rozcvičku obstaral rychlokurz aerobiku pod vedením Patrície. Dopoledne bylo zpestřeno módní přehlídkou, kdy si každý z oddílů mohl vyfešákovat svého vedoucího a dal tak za vznik krásným modelkám Janičce, Zdeněčce a Miládce. Před obědem si táborníci vyzkoušeli některé z běžných aktivit obyvatelek této planety – vaření v přírodních podmínkách, tvorba bambulovitých šperků či slalom v nákupním centru. Po obědě dostali táborníci příjemný úkol – ukázat místním obyvatelkám, jak se hraje onen slavný sport zvaný kopaná. Během chvíle tak na náměstíčku vzniklo hřiště, na kterém se utkalo 6 družstev o nejcennější pohár. Všechny zápasy byly provázeny báječnou náladou, hlasitým skandováním a proloženy akrobatickými kousky půvabné (což bylo otázkou vkusu) roztleskávačky. Náročný a trošku bláznivý den byl zakončen tradičně – zábavnými hrami a pronikavými kytarovými tóny u večerního ohně. Ho Ho Watanay a dobrou noc – další planeta čeká.
Když jsme se páté ráno probudili do nového dne, nezdálo se, že by se na této planetě mělo dít něco zvláštního. To však pouze do chvíle, než se těm nejpozornějším podařilo objevit srolovaný pergamen přibitý na bráně. Tento pergamen obsahoval vzkaz a zároveň prosbu o pomoc, kterou si táborníci měli vyslechnout na nejvyšším kopci, kde na ně čekal tajemný poutník. Ten jim povyprávěl smutný příběh této planety – o kdysi bohatém království, které se však po smrti krále rozštěpilo mezi jednotlivé dědice, jenž mezi sebou vedou rozbroje. Existuje jediná naděje, jak království navrátit původní lesk – získat od jednotlivých dědiců kousky mapy, z této mapy zjistit místo, kde se nachází korunovační klenoty a korunovat nového krále. Obětaví táborníci se tak dali hned do práce – navštívili jednotlivé dědice a přesvědčili je o svých schopnostech, za což obdrželi kousky mapy. Kousky složili a velice brzy dokázali rozluštit, kterým směrem se vydat. Všechny tři skupiny se v nejkratším možném čase sbalily (i když to dalo zabrat a stálo nemálo vedoucovských nervů) a vyrazily vstříc dobrodružství.
V průběhu svého putování jsme se osvěžili v křišťálově čisté studánce, uvařili a snědli báječnou kotlíkovou gulášovkou s trhaným chlebem a po mírně strastiplné cestě dorazili na místo, kde jsme měli v noci uložit své hlavy. Zde jsme si připravili svá lože a vyčkávali, než nás Milda – nejzkušenější a nejznalejší stopař – zavede na tajemné místo pradávné kazatelny, kde již čekal onen tajemný poutník z rána. Ten všechny přivítal a jako výraz poděkování obdaroval děti místní specialitou – restovanými myškami ve sladkém těstíčku. Poté předal vyvoleným z každé skupiny korunovační klenoty – žezlo, jablko a korunu. Úkol dne byl splněn, a proto jsme mohli v poklid ulehnout pod hvězdnatým stropem stráženi dobrým duchem lesa.
Ranní probuzení pod modrou oblohou a zelenými korunami stromů jistě utkví ve vzpomínkách všech. Rozverné sluníčko nás pomaličku vytahalo ze spacáků, za což jsme poděkovali lehkou rozcvičkou ve znamení pozdravu slunci. Za doprovodu ptačího zpěvu a po snídani z krabičky Perla jsme tak mohli vyrazit na cestu zpátky. Po návratu do tábořiště se táborníci přesunuli tam, kde celé toto dobrodružství začalo – na kopec, kde čekal poutník. Ten povolal všechny dědice a vybral z nich toho nejmoudřejšího, který byl korunován novým králem a přebral vládu nad přilehlými panstvími. Mise na této planetě byla úspěšně splněna a proto jsme se mohli přesunout na další transdimenzionální dobrodružství.
Pobyt na další planetě byl zahájen slavnostním nástupem, kde byli mladí astronauti seznámeni s kapitánem Zelliekem, který je přivítal na planetě Crusader a představil jim plán pro zbytek dne. Kromě všech povinností a nutných náležitostí však čekala i jedna velice příjemná a milá povinnost, a to popřát naší milé Bjetce k narozeninám a obdarovat ji dortem a kyticí lučního kvítí. Jelikož je Bjetka dobrák od kosti (a nejen od kosti), o dort se se všemi ráda rozdělila a poobědová siesta tak získala příjemný sladký nádech. Po této milé a poklidně epizodce však bylo nutno nastoupit opět do plného nasazení. Cestovatelé tak nejprve museli nanosit dříví z lesa a následně otestovat osvěživost a skotačivý potenciál místní vodní nádrže. Poté byla pro návštěvníky připravena velkolepá aktivní simulace náletových manévrů za pomoci bojového stíhače FC7M SuperHornet a bombardéru Marauder. Po tomto náročném zápolení a tradičně vynikající večeři se všichni dočkali i velké umělecké události. U večerního ohně se totiž konalo klání o nejlepšího pěvce a pěvkyni pod taktovkou Vojty. Součástí tohoto velkorozpočtového harmonicko-melodického zápolení byl nejen zpěv táborových písní, ale také hádání zakódovaných písniček či songů zinscenovaných místním amatérským ochotnickým souborem. Nad vším dohlížela odborná porota ve složení Justin Bieber, Pepa Vojtek, Katy Perry a Dáda Patrasová (i s Jůlinkou), která nakonec určila vítěze i vítězku. Po tomto silném kulturním zážitku se všem výborně usínalo a bylo třeba připravit se na odlet na poslední planetu našeho vesmírného dobrodružství.
Ranní probuzení na nové planetě se však neslo v lehce depresivním duchu, jelikož byli táborníci přivítáni místními obyvateli oblečenými ve smutečních černých úborech a bez jediného náznaku úsměvu na tváři. Na nástupu byli táborníci informování, že se nachází na planetě, kde jsou už všichni znudění ze svých stereotypních životů a náčelník místního lidu je požádal, zda by obyvatele nemohli rozveselit. Pro vesmírem ostřílené dobrodruhy neexistoval snadnější úkol a okamžitě zahájili intenzivní rozveselovací kúru založenou na batikování ve veselých barevných odstínech či radostným hbitým pobíháním. Když již byli místní obyvatelé dostatečně veselí, byl pro všechny připraven tzv. Den naruby, kdy se děti chopily vedení a z vedoucích se na chvíli staly (více či méně) poslušné děti. Pro tyto „děti“ byl připraven zábavný slalom, který (více či méně…, spíše méně) úspěšně zvládly, a proto mohli být vyhlášeni ti nejlepší. Po obědě (tradiční páteční kuřecí stehýnka) mohly děti ukojit své neutuchající nákupní choutky v nedalekém vřesovickém obchodním centru a po nákupu toho nejnutnějšího (a spousty dalšího zcela nenutného) nastala příprava na veselý vrchol odpoledne – barevný maškarní karneval. Pro tento účel si děti vlastnoručně vyrobily veselé škrabošky a karnevalové zápolení mohlo započít. Jeho součástí byla veselá hudba, radostné skotačení, boj o bonbóny, štědrá karnevalová tombola a na závěr i vysoce mokrá bitva s vodními balónky.
Během karnevalového švitoření však na druhé straně tábořiště probíhala úplně jiná veselice – s pilami a sekerami. Členové posádky s nejvyšším dosaženým zálesácko-dřevorubecko-architektonickým vzděláním zde postupně probouzeli k životu nádherný monument – pravidelnou hranici obehnanou dvěma kruhy kamenů. Minuty slávy pro tuto krasavici měly přijít co nevidět. Když poslední kousky slunečního svitu zmizely za obzorem, nastoupili všichni táborníci slavnostně a pokorně k závěrečnému ohni, který byl zažehnut tradičně ze čtyř světových stran pomocí hořících fagulí. Za zpěvu Vlajky všem hranice postupně připravila úchvatnou ohnivou podívanou doprovázenou praskáním dřeva a teplem sálajícím do našich tváří i duší. Po této podívané nám hranice dovolila přisednout uctivě blíže a bylo tak možno slavnostně vyhlásit výsledky celotáborové hry (sláva vítězům, potlesk všem ostatním!), ocenit ty nejčistotnější a také vyhlásit ty nejoblíbenější z řad dětí i vedoucích (bravo Zouhymu!). Nechyběl ani poslední soud, při kterém se vedoucí úspěšně a k pobavení všech vykoupili ze svých těžkých „zločinů“ páchaných na dětech. A pak už jen zbývalo zaposlouchat se do těch nejkrásnějších táborových písní a vychutnávat si tyto krásné a vzácné chvíle. Všechno však jednou končí, a proto jsme i závěrečný oheň za zpěvu indiánské ukolébavky museli opustit a nechat si do svých snů navát všechny ty krásné a nezapomenutelné táborové zážitky.
A stejně tak jak skončil závěrečný oheň, tak nám další den skončilo i celé týdenní táborové dobrodružství. Návrat na planetu Saturn proběhl úspěšně a naši expedici jsme tak mohli vyhlásit za vydařenou. Po sbalení všech věcí už zbývalo pouze rozloučit se a zamávat tábořišti.
Dát sbohem rybníku, který nám poskytoval osvěžení a možnost nekonečného vodního skotačení.
Rozloučit se s lesem, ve kterém jsme každé odpoledne zápolili o táborové body.
Zamávat tábořišti, které nám bylo po celý týden milou základnou.
A především – dát sbohem všem, kteří se tábora zúčastnili!
Sbohem a na shledanou! Za rok! Na dalším nezapomenutelném dobrodružství.
