Drazí táborem posedlí kolegové,
díky Ilině dopisu jsem si uvědomil spoustu bezpečnostních rizik, která jsem dříve vůbec nebral v úvahu. Z bezpečnostních důvodů jsem tedy pro své zápisky přestal používat tužku a na základě Iliny rady jsem přešel na zapisování svých poznámek křídou. Od té doby sice nemůžu své zápisky psané na sněhově bílý křídový papír přečíst, cítím se však při práci mnohem bezpečněji. Mildovy zelené pantoflíčky jsem bohužel nesehnal, neboť mi je Milda i přes opakovanou výzvu odmítl půjčit se zdůvodněním, že „si k nim vytvořil příliš velký citový vztah, aby je propůjčil Rapanovi na jeho hokusy pokusy“. Navzdory tomu však stále bádám i s tím rizikem, že moje nohy nejsou ani v teple, ani v suchu, natož v bezpečí…
Po zhodnocení všech bezpečnostních rizik jsem se s elánem pustil do řešení problematiky materiálového zajištění. Pro první experimenty jsem se pokusil použít to, co bylo zrovna po ruce. Použití papíru se ukázalo jako nevhodné, ať již z hlediska pevnostních charakteristik, tak z hlediska chování při styku s ohněm. Ani použití listového těsta se nezdá být tou správnou cestou. Tento materiál je pro konstrukční účely příliš mazlavý, po vyžíhání pak příliš křupavý. Při přidání tvarohu či povidel však získáme celkem chutnou svačinku, což ne zcela platí u papíru… Jako poslední zatím vyzkoušený materiál byla plastelína. Tento materiál sice disponuje úžasnou plasticitou a průměrný vědec si s ní vyhraje na dlouhé hodiny, leč sortiment běžně nabízených barev zatím neumožňuje širší využití plastelíny pro konstrukční účely.
Zatím jsem tedy s otázkou materiálu příliš nepohnul, ale ve svém bádání rozhodně nepolevuji a budu hledat dál.
Buďte ve střehu,
Rapan