Archiv autorů: rapan

Srpen 2022 nastal a to bylo jasné znamení, že vřesovické tábořiště bude opět po roce svědkem úžasného týdne plného zážitků a dobrodružství. Pro letošní rok se vše neslo ve znamení táborového tématu Lovci pokladů.

Týden ve Vřesovicích to nebyl jednoduchý a bez komplikací, první tři dny nám důkladně propršely a proměnily tábořiště v jednu velkou bahnitou plochu. To naštěstí 36 zapálených lovců pokladů ani v nejmenším neodradilo a za dohledu osvědčeného vedoucovského kolektivu ve složení Cahik, Zouhy, Vojta, Milda (Midla), Anet, Rapan, Danka, Dominik (Domski), Dominik jr, Tríček, Zdenál a Zuzka zvládali všechny nástrahy s hravostí a bravurou.

Ačkoliv jsme úspěšně proplouvali jednotlivými táborovými dny, dlouho jsme nebyli schopni získat nějaké indicie či informace o tom, kde s pátráním po pokladu vlastně začít. Naštěstí se nám podařilo najít šamana místního kmene, který nám povyprávěl legendu o svých předcích a dávném pokladu, který se však nedochoval a jediné, co by k němu mohlo vést, byl malý útržek mapy s velkým černým křížem. Od tohoto okamžiku se naše snaha napnula jednoznačným směrem – najít i další kousky mapy a najít tak cestu k vytouženému pokladu. Dílem odvahy i štěstí se nám podařilo najít i zbylé kousky mapy (ať už plovoucí na rybníce či zanechané v lese poraněnými zlotřilými zloduchy), dílem dešifrovacích dovedností jsme dokázali vyluštit tajemné runy z mapy („Leb posvátnou kmene mého lidu přines tam, kde najde klidu – tam, kde kříž s mapou bratří tu leb vlož a poklad spatři“). A když se nám za opětovné pomoci místního šamana podařilo získat i onu posvátnou lebku, nic nám nebránilo vydat se podle mapy k místu označenému velkým černým křížem.

Po náročné cestě jsme dorazili na místo, rozložili spacáky a počkali na příchod poctivé chřibské tmy a za ní jsme mohli všichni vyrazit ke skále, která vypadala úplně stejně jako na složené mapě. Andrejka, jako vybraný zástupce lovců pokladů, vložila posvátnou lebku na určené místo a jako zázrakem se rozsvítila cesta mezi kameny. Po ní se odvážně vydal nejmladší zástupce Matěj a na konci osvětlené cesty našel to, pro co jsme si přišli – truhlici plnou zlaťáků, které si mezi sebou lovci pokladů hned rozdali.

Mise tak byla splněna a proto všichni mohli poklidně a spokojeně usínat pod hvězdným nebem a ochranou chřibských lesů (jen Vojtovi spánek zpestřila ninja veverka házející šišky). Ranní polechtání slunečními paprsky a probuzení ptačím orchestrem už bylo jenom malým bonusem ke krásnému zážitku, který zůstane ve vzpomínkách všech účastníků.

Bude to však pouze jedna z mnoha vzpomínek uložená mezi ostatními – mezi vzpomínkou na písničky u ohně, na ikonická vystoupení účastníků soutěže o nejlepšího pěvce (Bohemian Rhapsody vs. Pečivo, chleba, 4 rohlíky…), mezi vzpomínkami na propršené dny, bláto, ale také vodní radovánky, kterých jsme se na konci týdne dočkali. A zůstane tak ve společnosti vzpomínek na ranní budíčky (píšťalkou, kastrolem i písní), rozcvičky, výuku tábornických dovedností, soutěže jednotlivců, den naruby (Čí so hode? aneb Když Milda s Tríčkem tančí), odpolední hry, večerní program u ohně i noční hlídky. A na vrcholu téhle hromady vzpomínek budou vzpomínky na nově vzniklá přátelství.

Na závěr je nutné říct, že i když body na táboře určitě nebyly tím nejdůležitějším, mělo by zde zcela jednoznačně zaznít, že celotáborovou hru po letech sucha vyhrál oddíl č. 3 (Sláva vítězům, poražení ať si trhnou, Rapan slaví ještě teď)!

Vřesovice 2022. Lovci pokladů. Déšť při příjezdu. Déšť při odjezdu. Úspěch počasí navzdory. Zážitky. Kamarádi.

Tábore 2023, laťku máš vysoko –  předveď se. Těšíme se na tebe.

Vše začalo v sobotu 19.8.2017 v 11:00 hodin OSVČ (ověřeného středo-Vyškovského času).  Dobrodruzi se přepravili do pevnosti Kaer Vřes, kde se poprvé setkali s čarodějkami a čaroději z Magické kongregace, a to konkrétně s Il, Ivet a Paťou. Ti jim začali vyprávět, jak pomáhají s chodem pevnosti, a že Il se specializuje na chiromagii, což znamená že se bude starat o zdraví adeptů. Na rozdíl od ní se Paťa s Ivet budou starat o gastromagii, tj. zajišťování stravy pro účastníky. Dále se k uchazečům dostala informace o tom, jak se změnily v poslední době zaklínačské zvyklosti a postupy. Jednalo se především o nezískávání dětí na základě zákona překvapení. V této chvíli přišli mistři zaklínačského řemesla – Cahik, Zouhy, Libor, Zdenál, Vojta, mIlDa plus adepti na zaklínače-Dominik a Danča. Cahik vstoupil Il do řečí slovy, že o zaklínačských věcech by měli mluvit spíše zaklínači než čaroději. Následovala informace o tom, jak Magická kongregace shledala výcvik zaklínačů příliš náročným a nebezpečným, proto se společně s králi Severního království zasadili o výrazné změny ve výcviku. A zaklínačské školy měly dvě možnosti – buď svoje pevnosti opustit (jako například škola medvěda, případně škola kočky) nebo se novým podmínkám podrobit, což udělala kupříkladu škola vlka nebo škola sokola. V nových podmínkách byl mimo jiné zpřístupněn výcvik komukoliv, kdo se dobrovolně přihlásil. Následně byli učedníci rozděleni do 3 skupin, první pod vedením Zouhyho a Zdenála, druhá našla jako své vedoucí Cahika s Liborem a na třetí skupinu zbyl mIlDa s Vojtou. Nic nebránilo ubytování se do komnat pevnosti.

Po pozdním obědě se vydali uchazeči seznámit s územím okolo pevnosti a následně šli plnit do lesa úkoly, jako například stavět co nejvyšší věž z kamenů nebo poslepu projít určenou trasu. Po večeři se setkali zaklínači s uchazeči u táboráku, kde za zpěvu krásných trempských písní zhodnotili proběhlý den, zahráli si u ohně zábavné hry a nic nebránilo k odebrání se k spánku.

Druhý den byl spánek zaklínačů a učňů přerušen zvukem narážejícího dřevěného tělesa do kovového předmětu válcovitého tvaru (aneb jak složitě popsat mlácení vařečkou do hrnce). Všichni se rozestoupili na rozcvičku a na náměstíčku proběhlo protažení ztuhlého svalstva. Po snídani se děti odebrali k výuce, jak rozdělat oheň, jaké jsou typy ohňů a co hoří, i když je to mokré. Po této přednášce se uchazeči zúčastnili souboje o body pro oddíl v tzv. odbornostech. U Zouhyho probíhalo klání o nejlepšího lezce po lanech, zatímco u Vojty bojovaly děti o nejúspěšnějšího piplu v modelování příšer, které by mohly potkat v místních lesích. U Cahika se učedníci přeli o titul nejšikovnějšího s pilou a sekerou, u Libora se mezitím utkaly děti o titul nejhbitějšího zaklínačského učedníka a u mIlDy a Danči se ověřilo, kdo z učedníků má nejpřesnější mušku při střelbě z luku. Jak se chýlil čas, došlo na večerní hru, při kterém se rozeběhli učedníci do místních lesů sbírat rostliny a houby na lektvary, ovšem při tomto sběru se musely míti děti na pozoru před skřety, kteří by jim mohli nasbírané „plantae“ a „fungi“ prachsprostě ukrást. Po západu slunce se opět sešli zaklínači s učedníky u ohně, aby zhodnotili proběhlý den, rozdali body a korálky, zahráli si nějaké hry a zazpívali krásné písničky.

Třetí den našeho dobrodružství se děti setkaly s dosud pro ně neznámým zaklínačem. Jednalo se o Rapana, který dojel z cest po Severních královstvích. Následně se děti naučily práci s mapou, buzolou a uzlovačkou, takže již dokázaly od sebe rozlišit vrstevnice a les, azimut 360 od 0 a „ambulák“ vs. „zkracovačka“. Nic nebránilo využít nabyté vědomosti u odborností, kde pod vedením Libora zúčtovaly nabyté znalosti topografie, jiné děti psaly zaklínačské povídky a ódy pod vedením Vojty, po dlouhých letech plavce „na suchu“ byl letos plavec ve vodě pod vedením Zouhyho a Dominika, mIlDa s Dančou se vrhli na vrhy a Cahik se Zdenálem vedli souboj o nejhbitějšího z nejhbitějších. Klid v tábořišti narušil příchod Dominika, který byl poznamenán zápasem s vlkodlakem. Ale ne všechna krev na něm a jeho meči byla lidská, byla zde i krev vlkodlaka – Dominikovi se podařilo vlkodlaka zranit. Po krátké přípravě se děti vydaly stopovat vlkodlaka. Po cestě viděly různé symboly, které si musely zapamatovat. Stopy krve je dovedly k nedalekému rybníku, u kterého se nacházela jeskyně, kde zraněný vlkodlak našel útočiště. Zde hrdinný Vojta se svým mečem věděl, co má dělat a nezahálel. Po urputném boji a posledním zavytí vlkodlaka přinesl učedníkům jako kořist vlkodlačí zuby. Protože se den chýlil k večeru, odebrali se zaklínači se svými ovečkami k táboráku, kde zhodnotili den, rozdali korálky, a za zpěvu …máš má ovečko dávno spát… se odebrali do svých komnat nabrat síly na další den.

Úterý bylo neméně náročné než předchozí dny. Dopoledne budoucím zaklínačům Il osvětlila základy chiromagie, protože nikdo neví, co se komu může v místních lesích stát. Následovaly obligátní odbornosti pod vedením jednotlivých vedoucích. Souboje na život a na smrt probíhaly u Rapana, Cahik dostal na starost prověřit schopnosti kadetů v oboru uzlů, u Vojty zúčtovali své znalosti o rozdělávání ohně, u Danči se prověřily umělecké dovednosti uchazečů, a u Il byly prověřeny schopnosti dešifrace. Po stavbě ohně a koupání následovala večerní hra, kde skorozaklínači chránili karavany, samozřejmě za úplatu, které putovaly mezi jednotlivými městy, případně královstvími. Ovšem museli se míti na pozoru před lupiči, kteří tyhle karavany přepadali. Jak se blížil večer, začal se rozmáhat mezi dětmi strach – bylo jim totiž ráno na nástupu oznámeno, že večer proběhne zkouška jejich odvahy. A tak večerní program u ohně přerušilo odebrání se do lesa, kde každý sám potkal hejkala, troly a jiná různá stvoření. Po příchodu do tábořiště už byl čas jít spát.

Pátý den našeho pobytu v pevnosti Kaer Vřes začal jako každý jiný – budíček, rozcvička a snídaně. A u snídaně se to stalo! Přišel za námi poutník, který žádal o pomoc. Přišel z daleka a hledal zaklínačské služby. Dostal tedy najíst, ale při nástupu byl odhalen! Nejednalo se totiž o chudého poutníka, za kterého se vydával, ale byl to králův místodržící. Myslel si, že jej neodhalíme a že mu poskytneme služby zaklínačů zdarma. To se ale mýlil. Líčil zaklínačům hrůzy, které se děly v jejich království – šlo o vypálené sýpky, přepadené pocestné a zničenou úrodu. Zaklínači jej odešlou zpět do hradu pro zálohu. Do oběda proběhla zkouška schopností kadetů a po obědě přijde znovu králův místodržící. Ten, sice s nechutí, ale přece zaplatí zaklínačům i učňům zálohu 1 zlatý peníz na osobu, a popíše jim poslední tři události, které se následně rozhodnou zaklínači prošetřit.

Zaklínači s učedníky se sbalili a vydali se na místa, které jim popisoval králův místodržící. Na inkriminovaných místech našli zaklínači důkazy, což byly například zbytky oděvů nebo karet, ale především se na každém místě nacházela modrá zvláštní hmota. Z této hmoty cítila čarodějka Ivet magii, sice primitivní, ale magie to byla. Následně se opět setkali s královským místodržícím, kterému vznesli podezření, že se jedná o ducha nějakého vůdce lupičů. Ten je obeznámil s jednou událostí, při které byl popraven vůdce lupičské bandy. Zaklínači se tedy s učedníky přesunuli na toto místo, kde si dali na večeři již legendární gulášovou polévku s trhaným chlebem (specialita našeho šéfkuchaře). Jakmile se zešeřilo, tak Cahik začal vyvolávat ducha. A duch se skutečně objevil! A chrabrý Cahik věděl přesně co má dělat, tasil meč. A tak se spolu utkal stříbrný meč a světélkujíc meč. Souboj byl tvrdý, ale krátký. Duch padl do nedaleké jeskyně a Cahik zasadil smrtelnou ránu. S posledním výkřikem se duch proměnil na hromadu kamenů pokrytých modrými krystaly. Ty dostali budoucí zaklínači jako trofej. Jako důkaz o zneškodnění ducha byly z jeskyně vyjmut ještě kosterní ostatky a šavle, která již nesvítila. Nic nebránilo zaklínačům uložit se ke spánku pod širou oblohou.

Ranní probuzení východem slunce a šumem listů byl jeden z nejhezčích budíčků. Zaklínači se nasnídali ještě v lese (výborná sýrová pomazánka v krabičkách od Perly). Dopoledne dorazili zaklínači zpět do pevnosti, kde si vybalili věci a povinně se šli vysprchovat. Po obědě uchazeči obligátně stavěli oheň. Po svačině proběhla hra, při které učedníci hledali skrýše, hnízda a doupata nestvůr a strašidel. Ovšem oceněni byly pouze první nálezci. Po této hře se zaklínači se svými učedníky odebrali k ohni, u kterého tento den probíhala soutěž o nejlépe zpívajícího zaklínačského uchazeče. Moderoval sám úžasný Dan Nekonečný a v porotě byla jeho kapela Šum Svistu. Samozřejmě nechyběla klasická ohnivá show, tak jak to v jeho představeních bývá zvykem.

Čas byl neúprosný a byl tu předposlední den našeho dobrodružství. Dopoledne proběhly závěrečné zkoušky zaklínačského výcviku. Po obědě se šlo jako skoro každý den do lesa na dřevo. Po přinesení dostatku „xylému“ do tábořiště vypukl karneval, při kterém vystupoval i Šum Svistu se svým kapelníkem Danem Nekonečným. A jak probíhalo karnevalové veselí, ani si některé děti nevšimly že na druhém konci tábořiště roste něco epochálního – hranice, táborák, oheň, každý to nazývá jinak. Nadešel čas se přesunout k tomuto epochálnímu dílu. Hranice byla zapálena ze 4 světových stran, a za zpěvu …vlajka vzhůru letí k radosti svých dětí… ji prakticky ihned zachvátily plameny. Proběhlo celkové hodnocení celého týdne, vyhlašování nejčistotnějšího stanu a učedníci měli před sebou vzácný okamžik – byli pasování jak železným, tak stříbrným mečem na zaklínače. Následně proběhlo vyhlášení výsledků o nejoblíbenější holku, kluka a nezapomnělo se i na nejoblíbenějšího z řad vedoucích. Večerní program si tentokrát připravily děti, jednalo se o tolik neoblíbený, zbytečný a nespravedlivě vykonstruovaný poslední soud. Vedoucí byli chtě nechtě vystaveni krutosti a pomstychtivosti soudců za údajné provinění proti zájmům dětí, jako například kruté rozcvičky, což byl pouze dobrý úmysl zajistit dětem dobré protažení ztuhlého svalstva. A takhle bych mohl pokračovat dál. Za zpěvu typických trampských písní se nachýlil čas jít spát. Opustit naposledy táborový oheň a odebrat se do svých komnat.

Ráno spánek zaklínačů přerušil zpěv …skřítkové tesaři vylezte z mechu… Zbývalo jen sbalit si věci, zakřičet 3x HURÁ celému týdnu, naposledy se ohlédnouti za tábořištěm a odejíti. Ale vzpomínky a zážitky neodejdou, budou navždy v jejich srdcích.